Kdo jsme
Olga Richterová (1985)
Olga je překladatelka a tlumočnice a doktorandka Ústavu českého národního korpusu. Roky se zajímá o politiku. Po návratu ze zahraničních stáží se divila, proč v Česku komunální politik v neděli nemůže chodit dům od domu a ptát se, jak se lidem v dané čtvrti bydlí – toho byla svědkem v Británii – či být schopen strategicky plánovat, jako to bývá zvykem v Německu. Rozhodla se začít zametáním před vlastním prahem na Praze 10. Vytváří pravidelný newsletter, v němž informuje o dění na desítce i v celé Praze. Občas píše blog. Je členkou sdružení Pražské fórum, jemuž pomáhá s happeningy a dalšími akcemi. Snaží se síťovat občanské iniciativy na Praze 10. Dále jako dobrovolnice působí v redakční radě časopisu pro evangelickou mládež Bratrstvo, pomáhá organizovat vzdělávací semináře v rámci ekumenické organizace EYCE a v létě jezdí na putovní tábory s vozíčkáři. Ve zbývajícím volném čase podává infožádosti dle zákona 106/1999 Sb.
Hana Klímová (1976)
Analytik týmu. Hanka vystudovala fakultu Financí a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po studiu pracovala devět let ve společnosti Cetelem poskytující spotřebitelské úvěry, kde se věnovala nejprve analýzám v oblasti účetnictví a controlingu, později se stala vedoucí oddělení mající na starosti zpracování dat a analýzy v oblasti financí, obchodu a úvěrových rizik společnosti. V současné době pracuje v České spořitelně jako analytik rizikově vážených aktiv banky. Ve volném čase cestuje, hraje bridge a studuje na MFF.
Daniela Richterová (1976)
Daniela vystudovala knihovnictví na FF UK. Přeje si vyvrátit mýtus, že knihovnice nosí sešmajdané pantofle, šedý drdol a má křečové žíly. Pracovala v odborných knihovnách v Manchesteru, ve Florencii, v Multikulturním centru Praha, v zastoupení OSN v ČR a v Ekumenické akademii. Ve volném čase hodně cestovala, holdovala cyklistice a milovala alternativní kulturu. Teď se stará o malého syna a užívá si (a kriticky monitoruje) jako žena na mateřské veřejné prostory v našem hlavním městě. Od roku 1999 žije s přestávkami na Praze 10.
Ljuba Václavová (1941)
Je scenáristkou a režisérkou filmových dokumentů se sociální, ekologickou a kulturní tematikou. Od roku 1990 pracovala v týdeníku Respekt, věnovala se dramaturgii a režii Debatních klubů v Divadle v Řeznické, z nich vytvořila televizní cyklus pod názvem Respektování, za nějž obdržela cenu Trilobit 1993.
Od roku 1995 natáčí dokumentární filmy, z její tvorby jmenujme např. dokumentární cyklus České televize Co je to doma? věnovaného opuštěným dětem, dětem a lidem s handicapy a jejich zařazení do společnosti, cyklus Děti v Čechách o dětech cizinců, nebo portréty české krajiny Putování starými cestami, Aleje, Kameny, Řeka v proudu času, Vyprávění o lese byly oceněny na řadě festivalů.
V roce 1990 spoluzaložila Společnost Nového města pražského, byla členkou občanského sdružení Tolerance, členkou správních rad Nadace Via a Výboru dobré vůle nadace Olgy Havlové, kde dosud pracuje v radě Fondu vzdělávání, v porotě Nadace Partnerství – Strom roku, v komisi OMA MK. Profesně spolupracuje s Nadací Duha, Fondem ohrožených dětí, Nadací Rozum a cit, Střediskem náhradní rodinné péče, Naděje, Sdružení pěstounských rodin a dalšími.
Od roku 1994 byla členkou rady Nadace Film a Sociologie a dramaturgem nadačních seminářů.
Ljuba Václavová je předsedkyní Asociace režisérů a scenáristů a členkou Syndikátu novinářů, spolupracovala jako fejetonistka s BBC a s ČR – Radio Česko.